Archiv rubriky: Vše

Den 1. (1. 2. 2019)

Zdravíme všechny doma! Pro některé z nás začalo toto soustředění již včera odpoledne, kdy jsme nakládali tatami a další vybavení, které sneslo mrazivou noc v autě.

Psát vám, že jsme se letos konečně sešli včas, je zbytečné. Po naložení a rozdělení skupin, kdy motorizovaná skupina vyrazila po D5 do Žebráku (kde se přidal předposlední člen naší výpravy, a vlastně téměř všech našich výprav, Ondra Kočárek, člen Sokola Hořovice). Druhá skupina, pohybující se silou Českých drah, nám posílala zprávy, že usedavý pláč přestal ve Zdicích a vzlykot až za Rokycany, kdy všichni pochopili zřetelné vysvětlení Víti, že na ně ty nešťastné opuštěné mobily doma opravdu čekají.

V Železné Rudě jsme se všichni sešli přesně na čas. Bohužel (či bohudík), jsme letos s jarními prázdninami první v pořadí, a tak si užíváme výhody i nevýhody hlavní sezóny. Protože v Bufetu Kryštofa Částky byly velké fronty a nechtěli jsme vyhladovět celou Železnou Rudu, rozdělili jsme se na oběd na dvě skupiny. I tak byl výběr z několika druhů a všichni naplnili svá bříška dle chuti.
Po návratu z oběda jsme vyložili všechna vozidla, tzn. tatami, lyže, boty, zavazadla (hřebíky, rošt, …) a doprovodný materiál. Postavili jsme zápasiště a nedočkavci již začali stavět svá prvobytně pospolná obydlí v prostorách tělocvičen.

Následně jsme si prošli trojúhelník škola-sjezdovka-bufet. Když jsme dětem ukazovali, kde budeme lyžovat, telefonoval jeden uplakaný trenér, jak že se dostane do našeho dočasného království v ZŠ Karla Klostermanna. Karlova odpověď byla: „Co je Ti do toho, když sedíš doma v Králově Dvoře?“ Na druhé straně se ozvalo „Já to doma nemohl vydržet, takže jsem tady a koukejte se mnou něco dělat.“ Tím byla naše výprava kompletní. Bohužel až na Honzíka Koláře, který se zatím doma pere s horečkou.

Čas před večeří jsme strávili rozdělením všech účastníků do 4 družstev, která zítra prozradí své názvy. Dalším slovesným úkolem je do nedělního večera vymyslet bojový pokřik našeho oddílu. Protože je hlavní sezóna a náš pytel blech bychom na svahu mohli buď přehlédnout nebo naopak umravňovat děti cizích oddílů, rozdali jsme si rozlišovací vesty.

V 17:30 jsme vyrazili na pečená kuřecí stehýnka s rýží. Pan kuchař opět nezklamal a ptal se nejen kolik si přejeme naložit, ale i kolikrát si přijdeme přidat.
Večerka se pomalu blíží a my vám přejeme dobrou noc.

Den 2. (2. 2. 2019)

Zveřejnit před odjezdem na hory fotografii s azurovým počasím (byť pravdivou) bylo zřejmě rouhání. Dnes jsme se probudili do nefalšovaného deště, který navíc rovnou namrzal. Změnili jsme proto program, dopoledne trénovali judo a na lyže vyrazili až po obědě, kdy se počasí naštěstí umoudřilo.

Začněme však od začátku. Ještě před snídaní nás potěšil telefonát rodičů Honzíka Koláře tím, že nám vezou posledního člena výpravy. Ke snídani bylo následující menu: hemenex, párek v rohlíku, zapečený toast, obložené mísy, nechyběly ani kozí bobky, natož pak tradiční pochutina „přes držku“, kterou si nikdy neodpustí Prokop.

Na tréninku jsme se rozdělili na dvě skupiny. Závodníci se pod vedením zkušené dvojice Karla s Lubošem, kteří se na tatami poprvé potkali před 38 lety, věnovali důležitým bodům zahájení zápasu:
1) vybojování úchopu,
2) odvedení pozornosti soupeře před osobním chvatem naznačením nějaké nožní techniky (v případě, že se povede, je to překvapení pro oba – viz foto),
3) vychýlení a nástup do svého osobního chvatu.

Naši benjamínci pak pod vedením Petra a Pavla trénovali přechody do držení na zemi. Vše pak prošpikovala Ilona prknem a dalšími oblíbenými kondičními cviky.
Na oběd jsme vyrazili do našeho oblíbeného bufetu, kde jsme byli jedinými zákazníky, protože o víkendu je zavřeno, ale nám Kryštof Částka uvaří i tak.

Po velmi krátkém poledním klidu jsme vyrazili na sjezdovku. S veselým úsměvem, protože již nepršelo. Přezutí a další martyria související s vyzbrojením našich borců na kopec jsme zvládli v rekordním čase a začali tak, jak jsme si předem určili. I letos v našem kolektivu byli borci, kteří dnes stanuli na lyžích vůbec poprvé. Tento večer můžeme říci, že všichni dokáží bez problémů vyjet na vleku i sjet sjezdovku. Zítra již budeme techniku pilovat k dokonalosti. Jak ukazuje další fotografie, i zkušenější lyžaři se dnes naučili novým kouskům. Taková jízda po jedné lyži opravdu vyžaduje talent a zručnost. A tak jsme nebyli přehlédnutelní nejen díky našim stejnokrojům, ale i dovednostem našich borců.

Po příchodu ze sjezdovky začali někteří skučet, že mají trošičku hlad. Ne však všichni, neboť někteří jsou z domova vybaveni přebohatou zásobu potravinových doplňků, kterou můžete obdivovat na jedné z přiložených fotografií. Děkujeme rodičům, že již respektují, že mobily a zábavní elektronika na sportovní soustředění nepatří. Sportovní trénink je složen z několika podskupin a jednou z nich je i výživa. Strava i pro nevrcholového sportovce takto opravdu nevypadá.

Po rychlém převlékacím manévru jsme vyrazili na večeři, kde plněná drůbeží roláda s bramborovou kaší zmizela doslova jako pára nad hrncem. Tentokrát nezbylo opravdu nic.
Večer jsme hráli aktivity, kde si děti vyzkoušely, že vysvětlit, popsat nebo nakreslit zadaný objekt tak, aby jej ostatní uhodli, není nic jednoduchého.

Zítřejší předpověď slibuje celodenní sněžení, tak uvidíme, jak se s tím popereme.

Den 3. (3. 2. 2019)

Dnešní probuzení bylo opravdu bílé. Popisovat vám, kolik tu napadlo sněhu, je asi zbytečné, protože doma ho máte sami dost. Tady ho je o něco více a bohužel musíme konstatovat, že to způsobilo více potíží než potěšení. Celý den se stále sypalo, a tak jsme nemohli ani vyjít před školu, natož lyžovat.

Trénink jsme opět přesunuli na ráno s vidinou, že odpoledne bude počasí přívětivější a budeme moct vyrazit na sjezdovku. Bohužel se tak nestalo a nadílka je opravdu veliká. Po tréninku jsme měli co dělat, abychom došli do bufetu na oběd. A protože počasí bylo čím dál horší, zajistili jsme si návštěvu v Environmentálním centru Šumavy.

Po poledním klidu jsme vyrazili na návštěvu do již zmíněného muzea, která nám zároveň sloužila, jako alternativa místo lyžování, protože po novém sněhu zůstaly na sjezdovce jedna mulda vedle druhé. V E-centru jsme se rozdělili na dvě party, jedna si prohlížela samotné muzeum plné exponátů místní fauny a flory a Největší atrakcí byl „Bobří hrad“ s promítáním o jeho staviteli. Krom zvířat je v prvním podlaží výstava historie lyžařství, kde naši borci obdivovali „profesionální“ vybavení z doby hraběte Haracha. Druhá parta se zúčastnila interaktivního programu v podobě 3D videa okruhu otázek z expozice.

Abychom dodrželi odpočinkový den, kterým třetí den na horách bývá, dostali všichni volno. V době tohoto odpočinku se měli děti rozdělené do čtyř týmu shodnout na jméně pro své družstvo. A tak vznikly skupiny: „Ty“, „Sněhurka a sedm trpaslíků“, „Chytrá parta“ a „Džudo forfun“. Následně, pak každá skupina vymýšlela pokřik, kterým bychom se reprezentovali na našich akcích a třeba i závodech. Zítra zveřejníme konečnou verzi. Po večeři jsme udělali Vědomostní kvíz, kde zvítězilo družstvo „Ty“, kteří znali nejvíce odpovědí na naše otázky týkající se Šumavy, české historie a samozřejmě juda.

Den 4. (4. 2. 2019)

Ráno nás z postelí sice vytahovalo sluníčko, venku ale byla docela dobrá kosa. Z těchto důvodů jsme opět přehodnotili plány a jako dopolední program zvolili judo. Dnes jsme se věnovali nožním technikám, tak abychom dokázali zahájit souboj a připravit si pozici pro osobní chvaty.

Menší děti měly trénink o něco kratší a vyrazily, jako předvoj na oběd. Druhá skupina vyrazila přesně na dvanáctou. Po obědě proběhl polední klid a začala příprava na odpolední lyžovačku v prašanu za vydatné podpory sluníčka. Na svahu již všichni jezdili na vleku a sjížděli svah bez větších problémů, i když díky velkému přívalu sněhu se brzy dělaly pěkné boule. Naši borci byli velmi překvapeni, že celé odpoledne s námi lyžují ozbrojení příslušníci české policie. Čas jsme využili do poslední vteřiny, někteří oslavovali, že prošli turniketem v čase 15:59. Cestou zpět jsme posbírali několik hůlek, přezkáčů a pochopili jsme, že někteří jsou bez mama-servisu úplně ztraceni.

Již po návratu do školy začalo v místní škole šumět a začínala velká příprava na Kasino Monte Karlos Hugos. Po večeři již začaly finální přípravy. Krupiéři přepočítali žetony, karty, piškvorky a Double. Úderem sedmé začal pohyb všeho, co ke Kasinu patří. Krupiéři lákali ke svým stolkům a vábili možným ziskem. A tak, jak je to v hazardu běžné, někteří oslavovali a jiní oplakávali ztrátu svého majetku. Přesto zkoušeli své štěstí znovu a znovu. Karel má obavy pouze o Huga, protože tento chlapec se nemůže nikdy zamilovat, protože jak se říká: „Štěstí ve hře, neštěstí v lásce.“, jenom jej totiž, okartáčoval o velkou sumu. Momentálně probíhá směnný obchod – žetony za sladkosti.

Včera jsme slíbili uveřejnění vítězného pokřiku, musíme však konstatovat, že se s tímto úkolem všechna družstva poprala skutečně se ctí a tím pádem zde je jeden z nich, ostatní budou následovat: „Ničeho se nebojíme, všechny vás tu rozdrtíme. Nemáme se za co stydět, na každých závodech je nás vidět. Judo víc než sport je dobrá parta, nerozhodí nás ani zlá karta!“.

Den 5. (6. 2. 2019)

Pátý den začal krásně, ale opět mrazivě. Na přesun tréninku na dopoledne jsme si již zvykli, a tak to nikoho už ani nepřekvapovalo. Snídaně byla opět o několika chodech a každý si mohl vybrat dle své chuti a libosti. Po nasycení jsme všem oznámili, že přibyl nový tým „Sněženky a machři“ a vyhlásili jsme soutěž o nejlepší reklamu, která proběhne po večeři.

Na dnešním tréninku jsme zopakovali všechny probírané chvaty za pět dní a ke zkvalitnění tréninků jsme používali Apple Digi-TV s velkou televizí, nácvik technik byl nahráván a ihned jsme případné chyby nebo pochvaly rozebírali s natáčenými frekventanty. Skupina mladších dětí pod vedením Petra měla jen hodinový trénink a tradičně vyrazila na oběd o trochu dříve než hlavní parta.

Po obědě proběhl polední klid, ale všichni již netrpělivě vyhlíželi odchod na sjezdovku. Dnešní odpoledne se nám vydařilo a myslíme si, že jsme si jej užili úplně všichni. Jezdili jsme do poslední minuty a nikomu se nechtělo domů, protože všichni víme, že zítra již frčíme domů a místo rekreace na sluníčku a horách se budeme maximálně těšit na další akci, která bude v květnu na kolech v Mariánských Lázních.

Rychlé převlečení bylo následováno poslední večeří tohoto tažení. Přehled reklam nastal úderem sedmé (vítězná scénka a ústřižky budou zveřejněny ve videu). Momentálně probíhá osobní volno s tím, že si děti mají již připravovat věci na zabalení.

Den 6. (7. 2. 2019)

Poslední den, poslední trénink… Především však balení, úklid a cesta domů. Kromě běžných tréninků se můžeme těšit na Velikonoční randori, Kola s judem 2019 v Mariánských Lázních, kde se opět potkáme s kamarády z BUDO – CLUBu Mariánské Lázně a letní soustředění.

Videozáznam a fotogalerie

Videozáznam si můžete prohlédnout na Facebookou, fotogalerii si můžete stáhnout zde.