Archiv rubriky: Vše

Den 1. (8. 5. 2019)

Vítáme Vás u prvního zpravodajství z letošních Kol s judem. Ráno jsme se sešli na nádraží, převzali jsme si Vaše ratolesti a k Vaší velké radosti je naložili do vlaku a odvezli pryč. Jízda vlakem, až na rychlý přesun v Plzni na vlak do Mariánských Lázní, proběhla bez problémů. Motorizovaná část výpravy stihla přeběhnout i na mariánskolázeňské nádraží, vyzvednout skupinu železniční a přivést je do ubytovny, kde budeme bydlet do neděle

Překvapilo nás, že rozdělení na pokoje jsme nemuseli ani organizovat a během chvilky se všichni dohodli kdo s kým. Poté jsme šli na oběd. Byl kuřecí vývar s nudlemi a pečené stehno, soudě dle velikosti porce, nejspíš z pštrosa. Po poledním klidu jsme vyrazili k Prelátovu prameni, kde je oblíbené lanové hřiště. V závěru proběhly fackovací slavnosti pomocí tří zavěšených pytlů a kladiny, po které měl každý účastník přejít. Bohužel tři pytle obsluhovali Karel, Pavel a Tonda. Někteří takový výprask nedostali za celý svůj život, někdo byl víc na zemi než na kladině, ale našli se i tací, kteří se opakovaně dostali do cíle. Naši borci se nezapřou a tak i v tak jednoduchých disciplínách, jako je houpání na houpačce, vyrazili neznalým přihlížejícím dech. Kuba pak normálně večeřel a neplánujeme ani návštěvu místní ortopedické, chirurgické ani zubní ambulance.

Večeře (studentské špagety) zmizela v našich borcích „natotata“ a my mohli vyrazit na první trénink. Protože začalo drobně pršet, vyrazili jsme do tělocvičny pěšky. Po krátkém rozcvičení jsme se rozdělili do tří týmů a probíhaly dovednostní soutěže v judu a sebeobraně. Přišli nás navštívit mariánskolázeňští kamarádi – trenéři a dohodli jsme se na dalším programu. Zítřejší večer bude společný trénink s mariánskolázeňskými, v pátek přijedou další kamarádi z Chebu, kteří s námi zůstanou až do neděle. Kimona jsme nechali v tělocvičně, ať zítra můžeme vyrazit na lehko na další trénink.

Právě začíná přesvědčování k mytí. Někteří se vymlouvají na to, že se včera myli doma, ti neodvážnější tvrdili, že jednou ročně to stačí. Stabilní jádro cestovatelů s judem posílili dva noví členové (Kačka a Matyáš) a zatím to nevypadá, že by tato akce měla být jejich poslední.Zítřejší denní program bude záviset na počasí, pokud to jen trochu půjde, budeme se snažit vyrazit na kola.

Den 2. (9. 5. 2019)

Přestože včerejší program obsahoval spíše odpočinkové aktivity, stal se dnešní ranní budíček v 7:30 pro některé nepřekonatelným. Olivii nedokázal probudit ani Karel, ačkoliv dělal, co mohl. Nakonec jsme se přeci jen všichni včas sešli u snídaně podávané formou švédského stolu.

Na základě předpovědi počasí (odpoledne mělo pršet) jsme na dopoledne zařadili první výlet na kole. I přes osvěžující ranní teplotu +8°C a lehký déšť čistící ovzduší od alergenních pylů byla tepelná bilance našich borců bez výjimky přebytková. Na cestě k hotelu Krakonoš jsme zdolali převýšení cca 200m a raději hned rozdali sušenky na doplnění energie. Po svačině jsme se pustili lesem k oblíbenému hřišti u Prelátova pramene a vytvořili zcela novou sportovní disciplínu „Judocross“, kde sportovci plně využijí své zkušenosti zejména v oblasti techniky pádů. Cestou jsme se zastavili i u několika pramenů a s překvapením konstatujeme, že děti s chutí jednotlivé prameny ochutnávají a chuti porovnávají se zaujetím sommelierů.

Po obědě (vepřové kostky na paprice s těstovinami) a poledním klidu jsme vyrazili na prohlídku lázeňské kolonády a parků v centru města tak, abychom je shlédli v denním světle. Další návštěvu centra uskutečníme až v sobotu večer, kdy shlédneme koncert skupiny Quieenie, zpívající fontánu a ohňostroj. Držte palce, ať nám přeje počasí.

Dnešní večeři jsme domluvili již na 17:15, abychom nejeli na společný trénink s mariánskolázeňskými judisty s plnými bříšky. Tentokrát jsme již vyrazili na kole a společný trénink pod Martinovým vedením si děti užili. Další dešťová přeháňka se vyřádila v průběhu tréninku a do ubytovny jsme se vraceli již v relativním suchu.
Dřívější večeře následovaná pohybovou aktivitou přivedla i skalní „nejedlíky“ ke druhé večeři (chleba s něčím a jablko), po níž se jen zaprášilo. Teď již, po všemi nenáviděné hygieně, probíhá přesvědčování posledních raubířů, že se opravdu jde spát…

Den 3. (10. 5. 2019)

Dnešní ráno jsme zjistili, že Olivie spavou nemocí nakazila celý pokoj. Nejen, že nešla probudit ona sama a její spolubydlící Kačka, ale dostat všechny včas na snídani začíná být čím dál těžší. Protože jsme zde třetí den, byl dopolední program věnován regeneraci.
Po snídani jsme tedy vyrazili do plaveckého bazénu (takže máme jistotu, že se dnes umyli opravdu všichni). Bohužel, jak to tak již bývá, tři místní štamgasti neměli pochopení pro klidné a zádumčivé chování našich dětí. Bylo jich sice jenom 21, ale vřískot a var vody vypadal jako koupele stáda hrochů. V bazénu proběhly koňské souboje, jízdy na tobogánu, salta, vířivka a sem tam i nějaké plavání.

Z bazénu jsme se vrátili všichni, což dokazuje dobrou plaveckou způsobilost. Někteří požadovali doplnění nezdravých potravin, tak jsme se na čtvrthodinku zastavili v supermarketu. Po obědě (znojemská s vepřovým masem a knedlíky) a poledním klidu jsme pod vedením mariánskolázeňského trenéra Martina vyrazili na kola. Výlet měřil cca 16km, prohlédli jsme si starý židovský hřbitov, vystoupali na rozhlednu a už byl čas k večeři. Jahodové knedlíky jako by se vypařily a my mohli vyrazit na společný trénink, tentokráte i s borci z Chebu.

Po příjezdu k ubytovně si většina dětí vyzkoušela ještě několik koleček na ploché dráze, bude následovat druhá večeře, odporná hygiena a večerka.

Den 4. (11. 5. 2019)

Děj dalšího dílu seriálu „Jak probudit Olivii“ by od předchozího rozlišil jen opravdový znalec mexických telenovel. Po snídani následoval odjezd do tělocvičny, kde se dnes konal všemi očekávaný turnaj družstev. Po vážení jsme judisty rozdělili do 4 smíšených družstev (bez ohledu na pohlaví a oddíl).

Prvním úkolem teamů byla volba jednoslovného názvu. Výsledkem byly dva názvy vegetariánské: Brambory, Jablka a dva názvy gurmánské: Párečci a Buřtíci. Turnaj byl netradiční i z pohledu průběhu zápasů, kdy se místo trestů udílely rady, jak trestům předcházet. Ze začátku jsme si mysleli, že teamy složené z borců, kteří se často viděli poprvé, nebudou fungovat, ale opak byl pravdou. Při vzájemných soubojích se závodníci začali bez ohledu na oddílovou příslušnost hecovat a podporovat. Turnaj pokračoval i po obědě, kdy jsme po lehké jarní bouřce do tělocvičny jeli jen ve středně hustém lijáku. Mimo soutěž zůstali jen naši dva benjamínci, kteří s judem začali v tomto školním roce a na začátku řekli, že se prát nechtějí. K naší radosti atmosféra soutěže strhla i je a tak nastoupili ke svým prvním zápasům na „soutěži“. Chválíme především Zuzku, Olivii a Dominika, kteří Kačce a Matyášovi dělali sparing partnery. Medaili si dnes zasloužili opravdu všichni.

Cesta z tělocvičny proběhla překvapivě bez deště, ale zlověstné mraky se začaly připravovat na večer. Po večeři a chvilce zaslouženého odpočinku nás vyzvedl Martin a vyrazili jsme na kolonádu, kde nás čekal bohatý program k zahájení lázeňské sezóny. Prvním bodem pro nás byl koncert kapely Queenie, při kterém jsme poznali, jak pestrá škála fanoušků skupiny Queen se mezi našimi borci nachází. Od „hrozičů“ přilepených na reprobeny, přes znalce několika skladeb, až po milovníky stánků s dobrotami, pro které je hudba z jeviště hlasitějším ekvivalentem běžného ruchu lázeňského města. Po koncertu následoval ohňostroj, na který navázala prodloužená produkce zpívající fontány. To vše bez deště, který nás mírně osvěžil až na 3,6 km dlouhé cestě zpět.

Po nezbytné večerní hygieně dnes poprvé nastal klid na pokojích opravdu brzy.

Den 5. (12. 5. 2019)

Poslední budíček nezklamal a světlo světa spatřil další díl „budící telenovely“. Jakkoliv se naši trenéři mohou chlubit spánkem kvalitním, Olivie je přinejmenším o jednu úroveň výše. Již před odchodem na snídani jsme začali pomalu balit, abychom po návratu z dnešní hlavní aktivity mohli vyrazit na vlak domů. Po tradiční snídani pro nás přijel autobus a společně s kamarády z Mariánských Lázní a Chebu nás dovezl k areálu Ultimate Paintball, dřívějšímu sídlu pohraniční roty, která střežila hráz socialismu proti imperialistům ze západního Německa.

Po vstupním školení se bojovníci začali oblékat do ochranných oděvů, které mají zamezit jednak znečištění vlastního oděvu, jednak zmírnit následky zásahu paintballovou kuličkou. Kdo zná, ví, proč je lépe si obléknout rovnou dvě vrstvy. Bojovníci nafasovali zbraně a munici a po rozdělení na malé a velké začaly líté boje. My dospělí jsme přecházeli mezi bitevními poli, a když se na „malém“ objevily první slzy, a my si mysleli, že výzva k opuštění bojiště je vysvobozením, překvapily nás slzy ještě větší. Během přestávek si bojovníci užívali úžasný catering (párek v rohlíku, grilovanou klobásu či vepřová žebírka, běžné nápoje, ale i minerální vodu, kterou jsme si zvykli ochutnávat přímo z pramenů).

Všechny bez výjimky pak překvapil příjezd autobusu, který přijel na čas tak, abychom naložili kola i zavadla a stihli vlak domů. Vlak nakonec suploval autobus z Mariánských Lázní do Plané, odkud Super City Pendolino vyrazilo s přibližně hodinovým zpožděním. To se samozřejmě projevilo na době cesty, avšak naše vlastní cateringová služba nezklamala a výdej odpoledních svačin realizovala přímo ve zpožděném vlaku.

Mysleli jsme si, že tím, že děti vystoupí z vlaku, bude vše v pořádku. Bohužel, ztratilo se nám jedno kolo a kufr, ale nakonec se vše vysvětlilo.

Videozáznam

Fotogalerie ke stažení

Kompletní fotogalerii ze soustředění si můžete stáhnout zde.