Archiv rubriky: Vše

Den 1. (5. května 2018)

Zdravíme vás z premiéry akce Kola s judem z Mariánských Lázní. I přes premiéru se nám podařilo naskládat všech 24 jízdních kol do jediné dodávky a všechna bez poškození dopravit do cíle. Překvapilo nás berounské nádraží, které vypadalo spíše jako v květnu 1945, než v květnu 2018.

Jízda vlakem probíhala bez větších zádrhelů. Naši lehce předpubertální borci dokonce přemluvili podstatně starší spolucestující ke karetním hrám. Obě vozidla (s koly a bagáží) mezitím s jedinou výjimkou dorazila bez problémů. Zmíněným problémem bylo krocení koní pod kapotou s cílem dodržet rychlostní omezení přívěsného vozidla plného báglů.

Na místě určení se obě skupiny sešly téměř ve stejný čas. Než se dovařily brambory k pečenému kuřeti převzali jsme klíče od pokojů a děti prověřily místní hřiště – opičí dráhu. Po obědě jsme vyložili kola a batohy a ubytovali se. Po poledním klidu jsme se na kole přepravili k asi 1km vzdálenému dojo mariánskolázeňských judistů. Po vzájemném seznámení obou týmů začal společný trénink, který po dohodě trenérů vedl Martin tak, aby naši borci poznali i jiný trénink.

Po nácviku technik a společném randori jsme vyrazili do plaveckého bazénu, dle nás na regeneraci. Již vstupem do bazénu jsme pochopili, že nepůjde o regeneraci, ale o destrukci. Dva místní návštěvníci, kteří chtěli naplavat svých x bazénů pochopili, že z plavání dnes nic nebude, protože 33 borců začalo vařit vodu. Najednou bylo těsno ve vířivce, sauně i na tobogánu. Plavčíkovi hrála barevná hudba na monitoru sledujícím tobogán, protože ačkoliv by mezi jednotlivými jezdci měla být prodleva asi 7s, naši lumeni jezdili ve 13členném bobovém uspořádání. I to jim bylo po chvíli málo, a tak začali jezdit skeleton (pro ty z vás, kteří neznají zimní olympijské sporty, skeleton je jízda po břiše hlavou dopředu). Jízdu si vychutnali i všichni trenéři. Aktivisté Greenpeace naštěstí byli v prvomájovém (nebo podobném) průvodu, a tak neměli příležitost vtahovat velryby zpět do vody. Vrcholným číslem pak byl souboj Titánů (souboj jezdců na koni), ve kterém neměli Pavel v roli Šemíka a Karel v roli Horymíra mezi ostatními poníky konkurenci.

Z bazénu jsme se přesunuli zpět do ubytovny a šli na večeři. K večeři byly špagety a nedočkaví fanouškové čekali kdy dojíme, aby mohli sledovat bitvu našeho a slovenského hokejového týmu. V současné době mají děti osobní volno, které tráví na opičí dráze za ubytovnou. Jenom Matěj a Bruno si šli zaběhat. Že by se již začalo oddělovat zrno od plev?

Zítra ráno nás čeká snídaně, po které si zajedeme do tělocvičny zahrát nějaké hry, pak brzký oběd a všemi očekávaný první cyklovýlet. Trio trenérů se pak neméně těší na krkovičku při večerním grilování.

Den 2. (6. května 2018)

Dnešní ráno jsme začali dříve, snídaně byla v 7:30, klasicky formou švédských stolů. U snídaně se dnes poprvé projevila Lubošova absence, protože jeho hemenex je jedno z mála jídel, které kozí bobky porazí.

Po snídani všichni odjeli do tělocvičny, kde se pod vedením Víti a Pavla hrály nejrůznější hry. Na oběd (kuře na paprice s těstovinami) jsme se přesouvali na 10:30 tak, abychom mohli po 11. hodině vyrazit na „velký“ cyklovýlet.

Ihned po výjezdu se Lubošova absence projevila podruhé, a tak o se Pavlu nemocnou prasklou duši musel postarat Karel. Během 15 kilometrové jízdy malebnou a nepříliš rovinatou krajinou jsme měli několik kaskadérských kousků včetně lehké koupele v brodu přes Jilmový potok. Naštěstí nemusela přijet „rychlá“ a vlastně jsme ani nevytáhli lékárničku. Na půli cesty nás čekala malebná restaurace, kde jsme se občerstvili párky a klobásami. Někteří se slzami na krajíčku přijali informaci o tom, že se zpět vracíme stejnou cestou. Cestu zpět jsme pak prožili již bez překvapení a celková délka výletu byla 30km.

Po uklizení kol a převléknutí do teplého oblečení jsme vyrazili k tělocvičně, kde právě probíhá grilování. V nabídce je kuře (maso z bílé slepice) a prasátko (maso z černé slepice), do kterých proudem teče točená kofola.

Den 3. (7. května 2018)

Ráno jsme si přispali, snídaně s tradičním sortimentem byla až v 8:00. Po snídani jsme vyrazili na hřiště u Prelátova pramene. V našem publiku začala panovat obava, že jdeme na nějaké „dětské hřiště“, ale to, co nás čekalo, se od loňska posunulo na úroveň pevnosti Boyard. Největší oblibě se těšila lávka s překážkami v podobě rozkývaných pytlů, které v rukou kamarádů obvykle mířily přesně. Aniž si toho naší borci všimli, absolvovali kruhový trénink s důrazem na obratnost. Hodina a půl však utekla jako voda a museli jsme na oběd. Byla gulášová polévka a kuřecí rizoto.

Po obědě jsme vyrazili na kratší (20 km) cyklovýlet na Panský vrch, kde jsme vyšplhali i na rozhlednu. Stejně jako včera se nám nevyhnulo duševní neštěstí. Při zpátečním sjezdu úzkou lesní cestou všichni projeli bez jakéhokoliv problému či kolize, pouze, opět Pavlova a tentokráte pro změnu zadní duše byla úplně na maděru. Při prvním pokusu o opravu lepením se větší defekty dovedně skryly, nakonec však své místo našla duše nová.

Po návratu zřejmě došly veškeré domácí i na místě dokoupené zásoby, a tak děti po dvou dnech začaly skandovat: „My máme hlad“. Potraviny jako šunka, sýr či vysočina, o které při snídani nikdo nejevil zájem, najednou zmizely všechny, a to včetně chleba. Po svačině jsme vyrazili na poslední společný trénink s kolegy z Mariánských Lázní. Po vzájemné dohodě (borci obou týmů toho již mají opravdu dost) jsme trénink zaměřili na techniky na zemi. Jak jsme se nedávno dozvěděli, když se jednoho prvňáčka ptali, co dělají na judu, tak nácvik technik držení popsal slovy: „Strejdo, učíme se ležet“. Po tréninku jsme zbaštili kuřecí řízek s bramborem, a protože Zpívající fontána zahajuje sezonu až tento pátek, jdeme trénovat techniky na zemi.

Den 4. (8. května 2018)

Dnes nás čekal nejnáročnější den na organizaci časového sledu. Ráno před snídaní jsme stihli zabalit i naložit kola. Dále se naše přívěsu skupina rozdělila na turisty a úklidovou četu. Turisté vyrazili s Víťou, Ivanem a Martinem, kteří přivedli i mariánskolázeňské judisty a společně vyrazili do Miniaturparku Boheminium. Úklidová četa Karel, Karel a Pavel mezitím likvidovala kofoloou pohromu z nedělního grilování. Se skupinou turistů se setkali u dančí obory nedaleko vstupu do parku. Větší zájem než o daňky děti věnovaly skupině malých koziček, které jako kamzíci chodily po plotě vedlejší budovy.

V parku se děti vyzbrojily mapkou a na prohlídku se vydávaly samostatně. Všechny modely jsou umístěny v terénu modelovaném dle skutečnosti, v identickém měřítku (1:25) a s popisem místa, kde lze najít originál. Největší zájem budily modely s funkčními doplňky (Ještěd s lanovou dráhou, Lužná u Rakovníka s vlakem). U vstupu do parku je umístěn model rozhledny Panorama, kterou děti cestou na oběd ještě navštíví.

K obědu bude holandský řízek, po obědě se vracíme vlakem č. R 771, který má dle jízdního řádu na berounské nádraží dorazit v 17:16. Doufejme, že organizace časového sledu vyjde a děti odjezd vlaku opravdu stihnou. Jejich poslední dobrodružství tohoto soustředění bude jízda Pendolinem. Za sportovní a kulturní program na místě děkujeme animátorům z Judo-Budo-Clubu Mariánské Lázně, za zapůjčení dodávky a přívěsu kamarádům Petrovi a Milanovi.

Fotogalerii z akce stáhnete zde.

Na Zelený čtvrtek a Velký pátek jsme opět pořádali tradiční soustředění Velikonoční randori v ZŠ Loděnice. Tři naši noví krajští přeborníci v kategorii U11 (Černá Johanka, Dobruská Adéla, Kraina Bruno) úspěšně složili zkoušky na žlutý pásek, všichni si pořádně zatrénovali a pobavili se při sportovně-strategických hrách. Již tradičním společníkem nám byl i neúprosný videorozhodčí.

Zelený čtvrtek

Ve čtvrtek se sešlo rovných 50 dětí a čtyři trenéři. Po důkladném rozcvičení jsme se rozdělili na skupinu začátečníků, kteří pod vedením Vítka a Pavla pilovali techniku, a skupinu závodníků, kterým se věnovali Karel s Martinem.

Po obědě (kuřecí na paprice s rýží v restauraci Ve století) jsme shlédli záznam divadelních představení, která naši judisté sehráli na Horách s judem v Železné Rudě (video najdete i na naší Facebookové stránce). Odpolední trénink jsme obohatili o tradiční hry a nejoblíbenější prvek opičí dráhy, překonání vysoké překážky.

Velký pátek

Ještě před zahájením pátečního programu si děti samy postavily vysokou překážku a trénovaly její překonání na 1000 způsobů.

Pořádné skoky zakončené mae ukemi (pádem vpřed) pak obohatily i ranní rozcvičku pod Pavlovým vedením.

Dopolední tréninkové schéma bylo pro pátečních 28 borců shodné se čtvrtečním. Závodníkům se věnoval Karel, začátečníkům Ilona s Pavlem. K obědu (opět Ve století) byly řízky s bramborovou kaší. Po poledním klidu jsme se věnovali především sportovně-strategickým hrám. Řadu borců, přesvědčených o vítězství založeném na síle, velmi překvapila porážka od „papírově“ slabšího soupeře, který se zamyslel i nad strategií hry.

Archiv fotografií si můžete stáhnout zde.

Nepřehlédněte

Nyní nás čekají tradiční jarní soutěže a premiéra akce Kola s judem. Konec března je také posledním termínem pro odevzdání předběžné přihlášky na letní soustředění v Nižboru!

Den 1. (10. března 2018)

Zdravíme Vás, letos poprvé z dlouhodobé akce mimo naše tréninkové základny. Loni jsme si, při nultém ročníku Hor s judem, vyzkoušeli podnebí v Železné rudě v malém, skoro rodinném kolektivu. Dětí bylo 14 a dospělých 5. Letos nás vyrazilo 34 dětí, a kdyby nevítězila chřipková epidemie, tak jich bylo rovných 40. Chlapská sestava je nezměněna (Karel, Luboš, Milan, Pavel a Víťa, který se momentálně téměř nedotýká země, protože úspěšně složil zkoušku z chemie na vysoké škole). Ošklivější část sestavy zjemňuje naše nová trenérka (Ilona), která dnes poprvé sama vedla rozcvičku na našem prvním tréninku.

Ranní nalodění proběhlo až nebezpečně rychle. Bohužel si děti balily buď samy, nebo rodiče měli těžší večer. Každopádně nám schází několikery přezůvky. Kimono naštěstí mají všichni. Zítra uvidíme, jak jsme na tom s lyžařskou výbavou. Děti jsou ubytované v jedné společné ložnici, která vypadá, jako zákopy z první světové války. Nedovede si představit, co se nechá udělat v jedné tělocvičně z žíněnek, tělocvičného nářadí a 34 spacáků. Vypadá to, jako v rodinném domě 100+1. Bohužel, to „+1“ jsme my, dospělí. Jak jsme již avizovali, jízda vlakem i nákladní kolony s tatami a zavazadly proběhla hladce. Oběd nás ujistil, že o jídlo opět nemusíme mít obavy. Po obědě, během poledního klidu, si děti vybalily věci a postavily si svoje vigvamy.

Na prvním tréninku jsme se rozhýbali a zopakovali chvat tomoe-nage z našeho loga. Následně jsme se věnovali nácviku osobních technik a zakončili 20minutovým randori. Po tréninku jsme vyrazili na pečené kuřecí stehýnko s bramborovou kaší a pudinkem, který si zájemci mohli ozdobit šlehačkou. Po večeři jsme šli obhlédnout sněhové podmínky, které jsou s ohledem na datum a teplotu ucházející (probíhalo i večerní lyžování). Při cestě zpět si Honzík Dobruský vzpomenul, že nechal nabitou peněženku se svým talismanem, psem Borůvkou, na dětském hřišti pod sjezdovkou. Když se Karel s Honzíkem vrátil, obě pro Honzíkovu duši nepostradatelné věci, byly tam, kde je odložil. Jako kdybychom nebyli ani v Čechách.

Po návratu do školy se skupina rozdělila na táborníky ve vigvamech a sporťáky ve velké tělocvičně. Večer jsme zakončili oslavu narozenin Adélky Dobruské. Šampaňské (rychlé špunty) tekly proudem, a jak je dle Guta Jarkovského zvykem, věk se u dam neprozrazuje.

Den 2. (11. března 2018)

První a poslední noc frekventanti většinou nemohou dospat. Dnešní ráno nebylo výjimkou. Večer jsme oznámili, že budíček je v 7:30 a v 8:00 budou všichni po ranní hygieně atd. na snídani. A výsledek? V 7:30 už byli všichni na snídani. Snídaňová nabídka: kozí bobky (cereálie), šunka, sýr, salám, zelenina, máslo, mléko a Lubošův neodolatelný hemenex. To jsme ještě netušili, že nám začíná bojová hra „Najdi pár lyžařských bot a přilbu“. Ačkoli je pravda, že v našem 100+1 „se to hledá“, uvedená část výbavy není právě malá. Přesto byla objevena až o poledním klidu.

Ranní lyžování nás překvapilo. Opravdu všichni sjedou sjezdovky bez jakýchkoli problémů. Obdivujeme vás doma, jako slouhy všech vašich potomků, protože po přezutí do lyžařských bot zůstalo kolem auta několik bot, rukavic, čepic atd., které nikdo nepostrádal. Na pokročilý kalendářní termín bylo dnešní lyžování úžasné. Po lyžování, když jsme se přezouvali zpět do „civilního“, se situace se slouhou pro naše svěřence bohužel opakovala. Budeme muset zapracovat na jejich samostatnosti. Po přesunu do bufetu pana Kryštofa Částky, který otevřel tento víkend jen pro nás, jsme poobědvali a vrátili jsme se na základnu do školy.

Po poledním klidu jsme vyrazili na Belveder, kde děti popustili žilou svému kapesnému. Co nestačily utratit na Belvederu, to dorazily v místním obchodě. Dnešní trénink byl zaměřen na jednu z nejúčinnějších protitechnik, tani-otoshi. Na konci tréninku jsme vybrali tři kapitány, kteří byli instruováni, aby si vybírali do svého týmu svěřence nejen na základě sportovních dovedností, ale i vědomostí a prezentačních schopností. Vybraní kapitáni měli po večeři, jejíž součástí bylo i společné fotografování s panem kuchařem, oznámit název svého týmu. Večer pokračoval první soutěží – vědomostním kvízem. Nevěřili byste, co dozvíte v odpovědi na otázku, jaké řeky se vlévají do Vltavy. Následně si družstva na zítřejší večer vylosovala témata představení, která předvedou v našem divadle.

Šifrovaný vzkaz pro rodiče: Zlomená noha s uzlem na holeni běhá a skáče bez jakýchkoliv známek zranění. Dnešní počasí nám krásně vyšlo, uvidíme, jak bude v následujících dnech.

Den 3. (12. března 2018)

Včerejší počasí bohužel nevydrželo. Dnešní ráno nebylo ani deštivé, ale padaly opravdu trakaře. Místo lyžování jsme šli do tělocvičny na trénink s vidinou, že pokud se počasí umoudří, půjdeme si zalyžovat odpoledne. Pojďme ale popořádku.

Ráno jsme již museli naše borce budit a přesvědčovat, že je opravdu nutné vstávat. Na snídani se trousily ještě polospící figury. Ke snídani byla opět bohatá tabule. Po snídani jsme lustrovali všechny možné předpovědi a řešili, zda jít do deště a do konce našeho pobytu již zimní oblečení 34 dětí neusušit, nebo vyměnit dopolední lyže za trénink. Nakonec padlo rozhodnutí pro ranní trénink, který byl zaměřen na zopakování tomoe-nage a následně jsme začali nacvičovat harai-goshi.

Větší část volného dopoledního času děti využily k přípravě vylosovaných divadelních kusů. Před odchodem na oběd jsme procházeli vigvamy vytvořené v nářaďovně. Fotografie je pořízena po jejím důkladném úklidu.

Stále jsme věřili, že během poledního klidu přestane pršet, ale zprávy, které jsme získali na obědě (Špičák nejezdí z důvodu nezájmu lyžařů, či spíše vodníků) a pohled z okna rozhodly, že i odpolední program bude zaměřen na judo. Ještě, že máme ty tělocvičny. Po tréninku jsme se odebrali na večeři a všichni již chtěli předvádět své divadelní kousky.

Po návratu z večeře jsme se přesunuli na naši divadelní scénu a po losování pořadí postupně shlédli jednotlivá představení. Jednoznačně nás „rozsekala“ etuda pod vedením komediálního talentu Luboše Pecha. Všechna vystoupení si zasloužila naše uznání, a protože akce byla úspěšná, bude zítra pokračování. Svojí troškou do mlýna přispěli i trenéři: Vyhlašování vítězů do znakové řeči překládal Luboš a na závěr se se všemi rozloučil jako Večerníček rozhazující pozvánky na zítřejší kulturní program. Držte nám palce, ať si zítra dopoledne zalyžujeme.

Den 4. (13. března 2018)

Ač ráno opět padala ho… s háky, než aby nám děti zbouraly školu, poprosili jsme přírodu o slitování. Slitování přišlo přesně po zaplacení permanentek. Od 9:00 se počasí začalo zlepšovat tak, že na oběd jsme ze sjezdovky šli za doprovodu sluníčka, které nám však zašlo dříve, než jsme čekali.

Tradičně však začněme od začátku. Ráno začalo několika hláškami z oblíbeného filmu Pupendo. Hlahol ve velké i malé tělocvičně, kam nám mezitím expandoval vigvam: „Vstáváme, smraďoši, za deset minut vám zvoní budík.“ V tu chvíli všichni chtěli být kdekoliv jinde, jen ne v dosahu Karlova basu. Po ranní hygieně proběhla tradiční snídaně ve formě švédských stolů. Ještě během snídaně probíhalo za okny peklo. Rozkaz přesto zněl jasně: „V 8:30 všichni v plné zbroji nastoupí na lyžování.“ Úderem deváté se počasí začalo lepšit a nezmokli jsme ani trochu. Lyžování probíhalo na obou svazích a i nejmenší Honzík sjížděl sněhové rezervoáry v podobě velkých homolí bez jakéhokoliv zaváhání. Taktéž každý člen bravurně zvládal jízdu na vleku.

Po jedenácté hodině jsme se začali přesunovat na oběd, kde si každý mohl vybrat z denní nabídky. Od řízku, přes výpečky, pikantní vepřové nudličky až po svíčkovou si každý mohl vybrat dle své chuti. Polední klid byl ve znamení příprav večerních vystoupení. Odpolední trénink byl zaměřen na osobní techniky tokui-waza.

Po tréninku jsme šli na večeři, kde byl zapečený kuřecí plátek se šunkou a sýrem servírovaný s rýží. Po večeři jsme se vrátili do školy a všichni zažívali předstartovní horečku před svým divadelním vystoupením. Bohužel, železnorudské slunce zapadlo dříve, než jsme čekali. Divadlo nám bylo ukradeno. Zkoušet přišla místní ochotnická skupina, která se nenechala zastrašit ani silou akustického projevu našich borců. Jedině z humanitárních důvodů si trojice trenérů Karel, Pavel a Milan nešla lehnout (jejich ložnice se nachází přímo v hledišti divadla) a vyhlásili jsme mír (prozatím). Je 20:10, představení jsou přesunuta do náhradních prostor v malé tělocvičně a začínají za 5 minut. Loučíme se s pozdravem „Dopíšeme to zítra před odjezdem.“

Den 5. (14. března 2018)

Bohužel, před odjezdem jsme nestihli nic, což je také důvod, proč příští rok budou mobily a jiná zábavní elektronika striktně zakázány.

Dnes, již opravdu naposledy, začneme od začátku. Včera v malé tělocvičně proběhly ukázky pohádek 12 měsíčků, Červená Karkulka a O Šípkové Růžence. Po ukázkách se děti začaly připravovat na závěrečnou noc, která proběhla bez problémů. Nikdo se neprobudil v indiánských barvách.

Ráno lehce napadl sníh „pršan“ a my jsme se vyrazili rozloučit se sjezdovkou. Rozloučení dopadlo dobře, protože po skončení jsme byli všichni bez sádrových doplňků a jiných vymožeností moderní medicíny. Taktéž jsme se přesunuli na závěrečný oběd, kde jsme se rozloučili s naším oblíbeným kuchařem a jeho úžasnou nabídkou. Následně jsme si bláhově mysleli, že přijdeme a začneme balit, budeme mít ještě odpolední trénink a uděláme vyhlášení a závěrečné zhodnocení. A zde se dostáváme k jádru pudla. Ono je lepší smažit hru, než si balit věci a uklízet. A protože se vše táhlo, museli jsme zrušit trénink. A aby ti, co jedou, vlakem vůbec stihli odejít, museli všichni trenéři zvýšit hlas, donutit je vypnout všechny elektronické žrouty času. Tím nedošlo ani na závěrečné hodnocení, které proběhlo v rychlosti před odchodem vlakové čety na nádraží. Takže ve stručnosti: Dlouhodobou soutěž vyhrálo družstvo „Já“ (Kočárek Ondřej, Boťcha Matyáš, Boťchová Bára, Cichoňová Zita, Dobruská Adéla, Hajný Jan, Konvalinka Lukáš, Pánková Zuzka, Trmal Matěj, Tyrolová Vendula, Vokáč Petr), druhá místa obsadila se shodným počtem bodů družstva „Barbíny na lyžích“ (Kryl Antonín David, Černá Johanka, Kšír Pavel, Nedvěd Vít, Snížek Tobiáš, Snížková Klára, Svobodová Lenka, Vokáč Prokop, Zajíčková Lucie, Zvědělík Petr, Žolko Kryštof) a „Džudo for fan“ (Pech Luboš, Boťcha Ondřej, Cenko Dominik, Dobruský Jan, Jedlička Judita, Juráš Benjamin, Konvalinka Matěj, Kurc Michal, Novák Matěj, Šírková Lucie, Zajíček David).

Věříme, že se dětem soustředění líbilo a příští rok budou chtít Hory s judem zopakovat. I když víme, že prožitek je nesdělitelný, troufneme si s jistotou říci, že večer budete mít o vyprávění postaráno. Již jsme na cestě domů, sejdeme se v 19:15 na berounském nádraží.

Archiv fotografií si můžete stáhnout zde.