Sportovní klub působící na berounsku
Sváteční dopoledne 28. 9. 2018 využijeme k provedení části motorických testů, Cooperovu běhu. Sejdeme se v 9 hodin u tělocvičny ZŠ Loděnice, během 2 hodin bychom měli být hotovi. Týká se kategorií U11 a starších (u nás tedy všech, kteří mají žlutobílý nebo vyšší pásek). Motorické testy jsou podmínkou účasti na republikových akcích ČSJu a pro kategorie U15 a starší jsou dokonce povinné. Disciplíny a hodnotící tabulky najdete zde.
Prosíme o potvrzení účasti e-mailem nebo telefonicky.
3. ročník Říčany Cupu je již v sobotu 22. září (kategorie U9 a U11) a v neděli 23. září (kategorie U13, U15 a U18, pro MU13 je soutěž nominační na PČR). Podrobné informace najdete v kalendáři.
První trénink závodní skupiny je v úterý 18. září 2018 od 17:15 v tělocvičně ZŠ Králův Dvůr – Počaply.
Přihlášku ke cvičení juda ve školním roce 2018 – 2019 si můžete stáhnout zde (letos má dvě části, prosíme o vyplnění a podepsání obou):
Prosíme o důsledné vyplnění obou dokumentů (samotný podpis bez uvedení jména a příjmení dítěte bohužel nestačí).
Jak tréninky probíhají, co si děti mají, nebo naopak nemají brát s sebou, atd. se dočtete na stránce Časté otázky.
Termíny ukázkových hodin, na které se můžete přijít podívat a seznámit se s trenéry, a termíny zahájení pravidelných cvičení jsou uvedeny zde. Rozpis pravidelných tréninků pak na stránce Rozpis tréninků.
Ať chcete nebo ne, opět jsme v Nižboru a začínáme psát reportáž ze zahájení našeho soustředění. Po dopoledním stěhovacím a telefonickém maratonu jsme se opět sešli u "Zvonu svatého Víti" a stanovili pravidla pro nadcházejících 10 dní. Zděšení některých sportovců nebralo konců.
Po úvodním slovu jsme se přesunuli před sokolovnu, kde na stožár historicky poprvé vystoupala standarta našeho soustředění. Následoval společný nástup všech borců a první trénink, zaměřený na protažení a rozhýbání po dvouměsíčním nicnedělání. První fáze tréninku proběhla pod vedením profesionální kondiční trenérky Ilony. Následovala gymnastika a rozpadání. Z důvodu velké koncentrace borců a velkorysé nadílky vysokých teplot jsme trénink zkrátili na pouhých 60 minut a začali sušit propocená kimona.
K večeři bylo pečené kuřecí stehno s bramborem. Sestava dívek – puberťaček– nás potěšila jasnou představou o budoucím povolání precizně provedenou pitvou. Pevně věříme, že ani kousek neochutnaly, ale o to více se věnovaly uměleckému aranžmá výsledků pitvy na celou plochu talíře. Pitva, i když ne tak precizní, však probíhala na většině talířů. Fotografie kanafasu obloženého sladkostmi se téměř vyrovná té z loňska. My však do úterka vydržíme, pak zásoby dojdou a opět zvítězí hlad.
Po večeři Víťa rozdělil děti do teamů a den zalitý Sluncem a slzami stesku se pomalu nachýlil ke svému konci.
První ráno našeho soustředění začalo jako celé letošní prázdniny Sluníčkem. Po budíčku vyrazily skupiny menších a větších borců na ranní běh. Po ranní hygieně a snídani jsme se sešli na našem pódiu a rozdali si Deníčky judisty, ve kterých by všichni naši borci měli vést své sportovní deníky. Poté začaly dnes již oddělené tréninky skupiny začátečníků a pokročilých se závodníky, během kterých probíhalo první bodování chatiček. Začátečníci se věnovali pádovým technikám, pokročilí a závodníci procvičovali základní techniky z 5. Kyu.
Po tréninku jsme se vyrazili se schladit do Berounky a po osvěžující koupeli vyrazili na rajskou s masovými knedlíčky. Po obědě, již během poledního klidu, děti začaly vyrábět hrnečky z keramiky. Po poledním klidu naše teamy (Křečci, Tasemnice, Zmije, Pumy, Medvědi, Černé vdovy a Lenochodi) hrály o první body do celotáborové mezioddílové hry. Hrálo se pexeso.
Od půl páté jsme se opět rozdělili na dvě tréninkové skupiny. Pokročilí a závodníci procvičovali své osobní chvaty, začátečníci pokračovali v pádových technikách.
Po trénincích před večeří jsme opět využili místní lázně, zvané Berounka. K večeři jsme uvítali zapečené brambory s uzeným masem a salátem z červené řepy. Přestože zásoby sladkostí ještě nedocházejí, zvýšený výdej energie přinutil větší část účastníků zájezdu ke zvýšené konzumaci normálního jídla. Že by restart začal dříve než loni?
Je čas osobního volna a děti samy přišly za trenéry, že chtějí dopilovat techniky na vysněné pásky. Jak na první žlutobílý, tak i otřelí borci na oranžový pásek. Těsně před večerkou se schyluje k první noční hře, o které budeme referovat v zítřejších zprávách na FB.
Dnešní zpráva začíná včerejší první noční bojovou hrou, Šifrou u vodníka, kterou naše teamy absolvovaly se ztrátou jen několika málo borců, kteří již při vyslovení slova "noční" začali zívat a únavou padali do postelí. Cílem hry bylo najít vodníka a dalších několik rébusů musely vyřešit během krátké noční hry. Všechny teamy úkoly splnily dokonale a tak se dělí o první místo.
Již zítra bude odtajněno logo a motto letošního prázdninového soustředění. Ti mazanější již tuší. Klíčové indicie jsme poodhalovali jako v pevnosti Boyard a poslední indicie se vztahuje ke včerejší noční bojové hře. Abychom dopředu neprozradili ústřední postavu celého loga, tak jen napovídáme: Po některých účastnících noční bojové
hry na cestě podél Berounky zůstaly bobky, které jsme později nalezli i v některých postelích.
Ráno začalo tradičním výběhem pro obě skupiny, který měl Karel zpestřen vodotryskem z utržené hlavice vodovodní baterie na pánských toaletách. Z důvodu uzavření hlavního uzávěru vody a výměny poškozené baterie se posunula ranní hygiena i snídaně. Dopolední tréninky však začaly dle plánu. Skupina pokročilých a závodníků si vyzkoušela i workoutové hřiště, kde pilovali cviky do motorických testů, které musí všichni starší žáci a starší kategorie plnit 2x ročně. Mladší skupina začala zdokonalovat první chvaty v postoji.
Po tréninku jsme společně vyrazili smýt pot do překvapivě čisté a méně překvapivě teplé Berounky. K obědu byl vepřový řízek s bramborovou kaší. Rekord Antonína Krylla, 7 řízků, nebyl nikým jiným ani zdaleka ohrožen. Po vydatném obědě nás navštívil italský zmrzlinář z Hýskova s luxusní tradičně rukodělně vyrobenou zmrzlinou. Zvláště vynikající byly sorbety s kousky ovoce. Všichni ocenili i to, že zmrzlina byla tzv. "satarmo".
Po zmrzlinovém nářezu jsme se přesunuli na nižborskou beach, kde proběhlo mezioddílové klání ve Vodní štafetě v následujících disciplínách: Mokrý hadr, Kelímkování, Horká polévka a Hod mokrou houbou. Leckdo by předpokládal, že po nájezdu tlupy 95 řvoucích zvířat na nedělně odpolední pláž, kterou nestíhalo krotit ani 10 otrlých trenérů, budou místní domorodci mírně rozladěni, avšak z opalujících se a relaxujících návštěvníků místní pláže povstali fanoušci hlasitě motivující naprosto neznámé teamy. Ani trochu jim nevadilo, jak se jinak čistá Berounka změnila v hroší kaliště. Konečné výsledky byly následující: 1. Černé vdovy, 2. Lenochodi, 3. Zmije, 4. Pumy, 5. Křečci, 6. Medvědi a 7. Tasemnice.
Odpolední trénink proběhl standardně. Ti, kteří se chtěli po tréninku ochladit, vyrazili na koupel do Berounky. Ostatní vzali útokem večeři. Na italského zmrzlináře tematicky navázaly boloňské špagety. Večerní programová nabídka dětem způsobila dilema: Letní kino u ošetřovny, nebo příprava na vysněný pásek v tančírně. 25 borců ze skupiny začátečníků i pokročilých však odolalo nástrahám pohodlné podívané a vyrazili cvičit. Dnes noční hra nebude a zítra nás čeká pořádný nářez.
Dnešní ráno jsme zahájili povinným ranním výběhem, hygienou a pestrou snídaní. Tradiční nabídka šunky, salámu, sýra a zeleniny byla rozšířena o nutelu a kozí (ode dneška spíše zaječí) bobky. Po snídani proběhla rychlá hra "O hledání pokladu" do celotáborové soutěže našich zvířecích teamů. Následoval dřívější oběd, odhalení letošního táborového loga a motta "I ten zajíc v oboře, chtěl na tábor v Nižboře!", které zdobí letošní účastnická trička. Kresbu nám tradičně dodal pan Křemeček, který nám kreslí i ostatní obrázky doprovázející naše akce.
Po obědě jsme spěšně vyrazili na nižborské nádraží, kde nejezdí vlak. Přestože jsme si dle specifikace našeho národního dopravce objednali přepravu skupiny 99 osob 2 měsíce předem, týden před odjezdem na soustředění jsme byli upozorněni, že se nám objednávka zamítá z důvodu výluky na trati. Kratší asertivní licitace vedla k zajištění náhradní přepravy mimo pravidelný jízdní řád a my jsme tedy plni důvěry stanuli na nádraží, kde nám sympatická paní v červené čepici vysvětlila, že o naší objednávce nic neví a že s ní nemá nic společného. Následovalo další vyjednávání, argumentačně podpořené stovkou netrpělivých judistů.
A tak jsme nastoupili do dvojice autobusů a vyrazili do Zbečna. Cestu nám zpestřila malá navigační chyba, díky níž druhý z dvojice bezprostředně za sebou jedoucích autobusů na 11,5 km dlouhé trase zabloudil. První skupina si proto užila čekání na nádraží ve Zbečně, druhá okružní jízdu Křivoklátskými lesy (včetně prohlídky exteriéru hradu Křivoklát) a po 35 km jsme za bouřlivého potlesku vystoupili. Kdybychom takhle všechno dělali my, měli bychom bez výjimky bílé pásky. Ale jak říká klasik "Pak už byla jen samá pozitiva."
Soukromá půjčovna lodí a raftů nám předala bezvadně připravené vybavení a my vyrazili na řeku. To, co následovalo, jsme nečekali. První etapa k račickému jezu byla plná svévolných opuštění plavidla za účelem osvěžení, soubojů plavidel a naprosto ojedinělým usnutím plavčíka, který se probudil až po pádu do vody. Po nesjízdném jezu jsme museli plavidla spustit bez posádek a pokračovali jsme na další plánovanou zastávku do Žloukovic, kde čekal proviantní náčelník Rosťa s nápojovým bufetem, energetickými stimulanty a (zdravíme naše sponzory) Kravíkem. Ve stejném duchu probíhala i poslední etapa a my jsme se za užívání slunečného odpoledne přibližovali k domovskému přístavu v Nižboru. Lodě, rafty, vesty i pádla jsme odevzdali ve stejném stavu, v jakém jsme si je půjčili, a dokonce se nezměnil ani počet našich borců. Věříme, že si děti dnešní oddechový den užily. Po vylodění někteří hladovci upalovali do tábora, kde na ně již čekal kuřecí plátek zapečený se šunkou a sýrem.
Večer se děti opět rozdělili na skupinu diváků sledujících další dobrodružství Sama Hawkinse a ty, kteří pilují techniky na svůj další pásek. Na závěr dnešní reportáže děkujeme našim kamarádům za pomoc, bez které bychom to dnes nedokázali. Jakkoli jsme po dnešním masakru očekávali, že s úderem večerky nastane v táboře klid, spletli jsme se.
Úvodem uvádíme na pravou míru včerejší omyl. Sam Hawkins ani nestačil přijít o svůj skalp a v letním kině většina diváků spala. Film byl v polovině ukončen a ve chvíli, kdy začínáme psát dnešní reportáž, diváci usedají do svých lavic ke sledování druhé poloviny filmu. Vstupenka byla naštěstí vícedenní, tak uvidíme, zda se dva pokrevní bratři stihnou sejít u Stříbrného jezera tak, aby to naši borci viděli.
Pojďme však po pořádku. Budíček, ranní výběh, snídaně. Dopolední trénink se skupinou začátečníků vedl Lukáš, protože dětský masér Víťa si po ukončení filmové produkce ve svém kalendáři přečetl, že dnes v dopoledních hodinách má sám stát u zkoušky na vysoké škole. Starší borci se rozcvičili nácvikem motorických dovedností ve dvojicích a pokračovali nácvikem techniky harai goshi, které s podivem nečinilo žádné větší problémy. K obědu bylo vepřové na paprice s knedlíkem.
Dle zpráv z naší michelinské kuchyně se porce knedlíků, o 5 šišek větší než v loňském roce, zbaštila do poslední patičky a bedna na zbytky zela prázdnotou. Po poledním klidu proběhla rychlá hra do celotáborové bodovací soutěže a u táborové brány se zjevila na naše prérijní poměry nezvykle oděná postava. Na dotaz: "Jak dopadla zkouška? " se tvářila, že snad dobře, ale přesto je raději oděna do smutečního.
Odpolední trénink nejmenších byl věnován nácviku na žluto-bílý pásek a pro zpestření byl zakončen kruhovým tréninkem pod vedením paní trenérky Ilony. V sokolovně se k dopolednímu chvatu přidaly další dva kombinační. Před večeří proběhla vědomostní hra "Supermarket u vodníka", ale velmi rychle, protože se podávaly buchtičky se šodó. S politováním jsme našemu zbytkovému hospodáři oznámili, že dnešní den je pro jeho prasátka docela hladový. Po večeři všechny teamy dostaly shodný počet písmenek a měly za úkol sestavit co nejvíce slov tak, aby jim žádné písmenko nezbylo. Po ukončení hry jsme popřáli naší Johance ke dnešním jmeninám a pustili další pokračování filmu o spravedlivých mužích z divokého západu. I přesto dalo 15 borců přednost večernímu tréninku na svůj vysněný pásek.
Tradiční ranní rituály proběhly bez mimořádných okolností. Dopolední trénink jsme z důvodu dopravních komplikací, které zdržely naše dnešní překvapení, museli posunout. Čekání si trenéři krátili škrabáním brambor pro našich 92 jedlíků. Titěrné škrabky v rukou trenérů odevzdávaly maximální výkony, některé až za hrob.
S poslední oloupanou bramborou dorazil dnešní výjimečný host, držitel kompletní sbírky medailí z Mistrovství Evropy, bronzové medaile z Mistrovství světa a pátý z Olympijských her Jiří Sosna. Pod jeho vedením trénovala skupina pokročilých a závodníků netradiční pojetí přechodů na zemi. Roli ukeho při ukázkách odvážně zastal náš nevětší dorostenec Toník (100+), kterého na tréninku může překvapit už jen málo kdo. Jirka, ač již za svým závodním zenitem, si s Toníkem pohrával jako s hadrovou panenkou. Po tréninku Toník konstatoval, že na takovém kolotoči ještě nikdy nejel. Na závěr tréninku do sokolovny dorazila i skupina začátečníků na společné focení. Následovala vysněná autogramiáda, při které se pan Sosna podepisoval na všechny možné části oděvu našich malých judistů.
Na to se uskutečnil netradiční oběd servírovaný mužskou polovinou našich trenérů – pikolíků. Po poledním klidu následovala hra "Vodní štafeta" následovaná nutnou koupelí ve vodách Rio Berounky. Víťovo zkouškové období prosáklo i do našeho soustředění a tak další borci ze všech zúčastněných oddílů (Judo víc než sport, Judo Club Orion, Judo Club Hořovice a Lokomotiva Beroun) skládali zkoušky na vyšší technické stupně. Po večeři jsme oslavili narozeniny jednoho z našich svěřenců a pokračovali filmovou projekcí, kterou třetina dětí oželela a odešla na večerní nácvik technik na vyšší pásek.
Bohužel jsme přehlédli, že jsme již ve druhé polovině a naše dny na táborovém soustředění se pomalu chýlí k závěrečné neděli. Uvědomili jsme si to až díky narůstajícímu tlaku našich borců na zkoušky na vysněný pásek. Do dnešního rána jsme vstupovali s informací, že má být poslední tropický den. Po obvyklém ranním programu (běh, hygiena, snídaně) si menší děti chvíli pohrály na pískovišti a větší připravovaly skeč na téma historické události dle vlastního výběru, ze kterého měly ostatní teamy uhodnout představovanou událost.
Na dopoledním tréninku se v tančírně ladily poslední detaily a ti již připravení zkoušky skládali. V sokolovně jsme dnes probírali kombinační chvaty, trénink jsme si zpestřili hrou Podmetaná a randori na zemi se svázanými nohami.
Před obědem naše teamy předvedly svá představení. Vybraná témata byla: Pravěk, Krpálek, Potopa světa, První muž na měsíci, Upálení Mistra Jana Husa a Konec 2. Světové války. Naše ochotnická hvězda překvapivě hodila na své zviditelnění salámek, a když Mistr Jan Kuba před koncilem pronesl "Neodvolám" a začal zespoda doutnat, celé publikum úžasem utichlo a my pochopili, že vychází nová superstar. Současně probíhala hra Indicie, při které děti dostaly 6 slov a měly nalézt slovo sedmé, které zadaných 6 spojuje. Zkuste si ta nejjednodušší: Jablko, Betlém, Šach, Lev, Šašek, Tabule. Kdo napíše do komentářů správný výsledek, může si dát randori s Toníkem.
K obědu dnes byla dlouho očekávaná svíčková, o kterou se při přídavcích vedly malé války. Chtěli jsme zkrátit polední klid a vyrazit na zmrzlinu do nedalekého Hýskova a cestou zpět využít poslední tropický den ke koupání. Bohužel, jak již bylo zmíněno v Pupendu, přišel lokální mrak, který na nás vrhl hodinku a půl deště. Proto jsme vyndali zmrzlinu naši a příjemné ochlazení jsme využili k relaxaci.
Na odpolední trénink dorazil do sokolovny náš společný kamarád a kolega ve sboru rozhodčích, dvojnásobný Mistr Jugoslávie, po jejím rozdělení i Mistr Bosny a Hercegoviny, Mgr. Mirel Golubov. I Mirel nám hlásil, že během cesty z Prahy, viděl jediný lokální mrak, vznášející se právě nad Nižborem. Po představení našim borcům vedl odpolední trénink zaměřený na tachi wazu (techniky v postoji). Trénik měl dynamiku i spád a s Mirelem jsme se dohodli, že nás opět navštíví třeba již během podzimních prázdnin, kdy budeme pořádat tradiční podzimní randori.
Úderem šesté hodiny skončil trénink a v táboře se objevilo vozidlo Dobrovolných hasičů z Roztok u Křivoklátu. Bohužel nějaký dobrák vyhlásil, že přijeli sanovat tábor z důvodu úniku velkého jedovatého hada. A protože téměř každou fámu lze v dobro obrátit, hasiči vyhlásili, že zkontrolují jen perfektně uklizené chatky. To byste nevěřili, jak rychle se uklízelo. Had se mezitím nejspíš odplazil do Berounky a hasiči ukázali vybavení svého nového miláčka. Při ukázce vysokotlakého hašení se naše hřiště změnilo v kaliště nižborských hrochů (připravte si opravdu velkou hromadu pracího prášku).
Následovala večeře, po níž se skupiny rozdělily na páskování a sledování filmu, kde toho klaďáka konečně zastřelili. Poslední sladkou tečkou tohoto dne byl vanilkový puding. Jestli si myslíte, že víte, jak vypadají černé nohy, budete pravděpodobně překvapeni novou kvalitou. Jak byla reklama na prací prostředky těsně po revoluci, kdy celým Československem znělo: "Vy zíráte, my zíráme", tak my už víme.
Noční déšť změnil naši vyprahlou půdu před chatkami na bahno a kaluže, což je pro naše "čisté" děti prakticky neznatelný rozdíl. Po ranním běhu všichni sklepali bláto a zašli si na vydatnou snídani.
Na trénink jsme se přesouvali za prudkého deště, takže naši borci již na nástupu vypadali spíše, jako když končíme, než že začínáme. V tančírně probíhaly zkoušky a v sokolovně jsme dělali nácvik protichvatů.
I dnešní oběd byl tak trošku specifický. Výpravčí s velkou plácačkou strážil odpadní koš na zbytky a každého při příchodu instruoval, že si poručí jen tolik, kolik sní. Kolem odpadního koše na zbytky směl každý projít jen proto, že okénko na špinavé nádobí bylo až za košem. Kdo chtěl výpravčího ošálit, byl ztrestán. Milí rodičové, představte si, že veškerá bramborová kaše a holandské řízky byly vydány. Do zbytkového koše nepřibylo zhola nic. To znamená, že by nikdo nepoznal, co bylo k obědu. Nalejme si čistého vína. Někteří zkoušeli, že mají alergii na hrách a tudíž nemohou jíst hrachovou polévku. Při pohledu na plácačku výpravčího najednou poznali, že polévka je pórková, která jim vlastně chutná. Výsledek nás tak překvapil, že jsme začali koukat pod stoly, zda naši borci nepřilepili nesnědené holandské řízky bramborovou kaší ze spodu.
Po poledním klidu jsme hráli dlouhou, štafetovou, paměťovou a prý i inteligenční hru. Takovou Tichou poštu. Naše teamy dostaly text, který naše programová vedoucí stylizovala do filmů, které děti shlédly v posledních večerech. Takže se týkaly toho německého autora, který nikdy nebyl v Americe. To nemění nic na tom, že to, co vylezlo na konci, by nepoznal. I my jsme nabyli dojmu, že poslední dny koukali spíše na Hvězdné války.
Na odpolední trénink obě skupiny přebíhaly opět za vydatného deště. Mladší dokončovali zkoušky a starší pokračovali v nácviku protichvatů. Ve druhé polovině pak pokračovali cvičnými souboji (randori), kde uplatňovali jak kombinace, tak i protichvaty.
Po tréninku se v táboře objevil DJ, který manipuluje s 90hlavým davem menších postav a 7hlavou dámskou saní ve složení trenérek, zdravotnic a kuchařek. My bychom tam také rádi byli, ale někdo vám to popsat musí :-). Jak Horečka páteční nižborské noci dopadla, Vám popíšeme zítra. Nebojte se, Jiřina určitě v koutě nezůstane, protože Toník oslavuje svůj oranžový pásek a během tréninku s mamčou nacvičoval zvedačky :-D.
Včerejší diskotéka dopadla dle očekávání. DJ všechny rozhýbal, nikdo nechtěl jít spát (krom slabších jedinců, kteří usnuli rovnou na lavičce před reprobednou). Během produkce DJ vyhlásil soutěž pro dva nejlepší, kteří budou se moci zúčastnit prohlídky Českého Rozhlasu. Nikoho nemůže překvapit, že jedním z vítězů byl náš ochotník Luboš, druhým je Ondra Kočárek. Při jedné z posledních písniček ("Pár přátel") se přátelé chlapci začali mačkat na soupeřky děvčata.
Ráno pochopitelně nikdo nechtěl vstávat, přesto jsme začali (konečně posledním) během.
Po snídani byl trénink, na kterém probíhala soutěž, do níž se zapojili i trenéři. Team trenérů dodržel pravidlo volby názvu teamu z říše zvířat a demokraticky (jedním Karlovým hlasem) vybral jméno Bakterie. Pravidla byla jasná. Každý team předvedl a vysvětlil úkol, který měl vybraný borec z ostatních teamů předvést. Od této chvíle se v sokolovně a přilehlém workoutovém hřišti děly paradoxy. Začali jsme na hřišti, kde gymnastiku na hrazdě splnili všichni včetně trenérů. Druhým úkolem bylo 8 shybů. Někteří neudělali ani jeden a Tasemnice v čele s Lubošem řekli, že to nebudou ani zkoušet. V tu chvíli Karla zatahal za kimono malý Honzík, že by to teda zkusil. Karel ho vysadil na hrazdu a Honzík tam napumpoval 8 shybů. Naši začínající puberťáci, kteří tady začínající přepeřovat jen závistivě zírali. Pouze Honzíkova o dva roky starší sestra je tam napumpovala také. I tento úkol trenéři splnili. Třetím úkolem byla prostná v podání Jakuba Maláska zakončená saltem vzad. Někteří začínající parkuristé se sice pokusili, ale marně. Trenéři tuto disciplínu vynechali proto, že všichni vědí, jak to na chirurgii vypadá zevnitř. Čtvrtý úkol, vývrtky, splnili všichni včetně trenérů. Pátý úkol byl při napnutých prstech na rukou pokrčit pouze první články. To byste nevěřili, kolik anomálií najdete mezi jinak celkem normálními lidmi. Šestým úkolem bylo tulením způsobem překonat tatami. Náš tuleň Víťa to s mírným zdravotním poškozením zvládl celkem bravurně. Než se bude ženit, tak se to jistě srovná. Sedmý úkol, ze stoje dozadu do mostu a následně přes stoj na rukou se opět postavit dali všichni, kromě moudrosti a stáří. Bakterie předvedly úkol, který sice splnili úplně všichni, ale při jeho sledování smíchy málem došlo na převlékání spodního prádla. Pro tuto chvíli pouze ilustrační foto, ale počkejte si na videozáznam z našeho soustředění. Po ukončení soutěže jsme se přesunuli do tábora a šli na guláš.
Po poledním klidu děti hledaly poklad ukrytý pod několika šiframi a zaplacený splněním mnoha úkolů. Odpolední trénink byl již přípravou pro čerstvě opáskované borce, které čekají první souboje v nadcházející podzimní sezóně. Ukázali jsme si, jak se nastupuje na zápasiště, stručně vyložili pravidla a zítra zkusíme cvičné zápasy.
Po tréninku jsme vyhodnotili dlouhodobou táborovou hru mezi zvířecími teamy. S velkým náskokem vyhráli Pumy vedené Ondrou Kočárkem. S překvapením další vyhlášení o nejlepší úklid vyhráli malí kluci, kteří udrželi perfektní pořádek po celých 9 dní a nepřišli ani o jeden bod. Poslední vyhlašovanou kategorií byli ranní běžci.
Po vyhlášení výsledků jsme šli na poslední večeři. Následoval táborový oheň, opékání buřtů a hlavně noční bojová hra, při které děti chodily pro světlo světlušky – malé svítící tyčinky poházené na louce za táborem. Nikdo se sice nebál, ale sám také nikdo nešel. Trošku jsme přizvedávali morálku a mezi nebojácnými dětmi rozšiřovali paniku. Lehce očouzené spodní prádlo berte prosím s humorem. Zítra se stejně dozvíte, že se nikdo ani trošičku nebál. Vlastně chceme říct, že to hnědé spodní prádlo, se v té černé barvě veškerého oblečení vlastně ztratí.
Zítra budeme balit a stěhovat veškeré vybavení zpět a tak naše táborové zpravodajství končí.
Poslední den, již bez "oblíbeného" ranního běhu byly závody družstev, předávání cen, balení, úklid a odjezd domů.
Kompletní fotogalerii si můžete stáhnout zde. Z redakce večerního zpravodajství se loučí Kotěčnočkin a Rusakov (starší pochopí).
Trenéři: Mgr. Karel Dvořák, Rostislav Lukš, Lukáš Radimský, Ing. Petra Králíčková, Víťa Bartoš, Ing. Pavel Vokáč, Lucie Humlová a Ilona Kšírová. Programová vedoucí: Šárka Jelínková. Zdravotnice: Jiřina Kryllová. Kuchařky: Jana Dvořáková a Ivana Kubrychtová.
Speciální poděkování patří našim pondělím lodivodům: Petr Bartoš, Jan Belfín, Zdeněk Dvořák, Martin Konečný, Martin Kšír, Petr Kšír, Petr Matějka, Leoš Nejedlý, Radek Novák, Daniel Snížek a Petr Valoušek.
Vážení rodiče, přátelé a kamarádi. Až budete plánovat příští dovolenou, počítejte, že naše táborové soustředění bude začínat v pátek 16. 8. 2019 a bude trvat do neděle 25. 8. 2019. Podrobnosti najdete v kalendáři.
Na další zpravodajství na naší Facebookové stránce se můžete těšit o jarních prázdninách, kdy hodláme již potřetí vyrazit na hory do Železné Rudy.
Ve 38. týdnu 2018 proběhnou ukázkové hodiny a nábor nových členů. Termíny ukázkových hodin a časy pravidelných tréninků ve školním roce 2018 – 2019 jsou uvedeny zde:
Připomínáme, že účast na cvičení ve školách není omezena na děti z příslušné školy. Cvičit může každý, komu rodiče zajistí dopravu.
Přihlášku a souhlas se zpracováním osobních údajů si můžete stáhnout zde.
16. června 2018 se naši závodníci zúčastnili Turnaje města Beroun. Účast a výsledky byly následující:
Pro účast na republikových akcích ČSJu jsou rozhodující nejen výsledky na soutěžích, ale i výsledky tzv. motorických testů. Hodnotí se následující disciplíny:
Hodnotící tabulky můžete stáhnout zde:
Zdravíme vás z premiéry akce Kola s judem z Mariánských Lázní. I přes premiéru se nám podařilo naskládat všech 24 jízdních kol do jediné dodávky a všechna bez poškození dopravit do cíle. Překvapilo nás berounské nádraží, které vypadalo spíše jako v květnu 1945, než v květnu 2018.
Jízda vlakem probíhala bez větších zádrhelů. Naši lehce předpubertální borci dokonce přemluvili podstatně starší spolucestující ke karetním hrám. Obě vozidla (s koly a bagáží) mezitím s jedinou výjimkou dorazila bez problémů. Zmíněným problémem bylo krocení koní pod kapotou s cílem dodržet rychlostní omezení přívěsného vozidla plného báglů.
Na místě určení se obě skupiny sešly téměř ve stejný čas. Než se dovařily brambory k pečenému kuřeti převzali jsme klíče od pokojů a děti prověřily místní hřiště – opičí dráhu. Po obědě jsme vyložili kola a batohy a ubytovali se. Po poledním klidu jsme se na kole přepravili k asi 1km vzdálenému dojo mariánskolázeňských judistů. Po vzájemném seznámení obou týmů začal společný trénink, který po dohodě trenérů vedl Martin tak, aby naši borci poznali i jiný trénink.
Po nácviku technik a společném randori jsme vyrazili do plaveckého bazénu, dle nás na regeneraci. Již vstupem do bazénu jsme pochopili, že nepůjde o regeneraci, ale o destrukci. Dva místní návštěvníci, kteří chtěli naplavat svých x bazénů pochopili, že z plavání dnes nic nebude, protože 33 borců začalo vařit vodu. Najednou bylo těsno ve vířivce, sauně i na tobogánu. Plavčíkovi hrála barevná hudba na monitoru sledujícím tobogán, protože ačkoliv by mezi jednotlivými jezdci měla být prodleva asi 7s, naši lumeni jezdili ve 13členném bobovém uspořádání. I to jim bylo po chvíli málo, a tak začali jezdit skeleton (pro ty z vás, kteří neznají zimní olympijské sporty, skeleton je jízda po břiše hlavou dopředu). Jízdu si vychutnali i všichni trenéři. Aktivisté Greenpeace naštěstí byli v prvomájovém (nebo podobném) průvodu, a tak neměli příležitost vtahovat velryby zpět do vody. Vrcholným číslem pak byl souboj Titánů (souboj jezdců na koni), ve kterém neměli Pavel v roli Šemíka a Karel v roli Horymíra mezi ostatními poníky konkurenci.
Z bazénu jsme se přesunuli zpět do ubytovny a šli na večeři. K večeři byly špagety a nedočkaví fanouškové čekali kdy dojíme, aby mohli sledovat bitvu našeho a slovenského hokejového týmu. V současné době mají děti osobní volno, které tráví na opičí dráze za ubytovnou. Jenom Matěj a Bruno si šli zaběhat. Že by se již začalo oddělovat zrno od plev?
Zítra ráno nás čeká snídaně, po které si zajedeme do tělocvičny zahrát nějaké hry, pak brzký oběd a všemi očekávaný první cyklovýlet. Trio trenérů se pak neméně těší na krkovičku při večerním grilování.
Dnešní ráno jsme začali dříve, snídaně byla v 7:30, klasicky formou švédských stolů. U snídaně se dnes poprvé projevila Lubošova absence, protože jeho hemenex je jedno z mála jídel, které kozí bobky porazí.
Po snídani všichni odjeli do tělocvičny, kde se pod vedením Víti a Pavla hrály nejrůznější hry. Na oběd (kuře na paprice s těstovinami) jsme se přesouvali na 10:30 tak, abychom mohli po 11. hodině vyrazit na „velký“ cyklovýlet.
Ihned po výjezdu se Lubošova absence projevila podruhé, a tak o se Pavlu nemocnou prasklou duši musel postarat Karel. Během 15 kilometrové jízdy malebnou a nepříliš rovinatou krajinou jsme měli několik kaskadérských kousků včetně lehké koupele v brodu přes Jilmový potok. Naštěstí nemusela přijet „rychlá“ a vlastně jsme ani nevytáhli lékárničku. Na půli cesty nás čekala malebná restaurace, kde jsme se občerstvili párky a klobásami. Někteří se slzami na krajíčku přijali informaci o tom, že se zpět vracíme stejnou cestou. Cestu zpět jsme pak prožili již bez překvapení a celková délka výletu byla 30km.
Po uklizení kol a převléknutí do teplého oblečení jsme vyrazili k tělocvičně, kde právě probíhá grilování. V nabídce je kuře (maso z bílé slepice) a prasátko (maso z černé slepice), do kterých proudem teče točená kofola.
Ráno jsme si přispali, snídaně s tradičním sortimentem byla až v 8:00. Po snídani jsme vyrazili na hřiště u Prelátova pramene. V našem publiku začala panovat obava, že jdeme na nějaké „dětské hřiště“, ale to, co nás čekalo, se od loňska posunulo na úroveň pevnosti Boyard. Největší oblibě se těšila lávka s překážkami v podobě rozkývaných pytlů, které v rukou kamarádů obvykle mířily přesně. Aniž si toho naší borci všimli, absolvovali kruhový trénink s důrazem na obratnost. Hodina a půl však utekla jako voda a museli jsme na oběd. Byla gulášová polévka a kuřecí rizoto.
Po obědě jsme vyrazili na kratší (20 km) cyklovýlet na Panský vrch, kde jsme vyšplhali i na rozhlednu. Stejně jako včera se nám nevyhnulo duševní neštěstí. Při zpátečním sjezdu úzkou lesní cestou všichni projeli bez jakéhokoliv problému či kolize, pouze, opět Pavlova a tentokráte pro změnu zadní duše byla úplně na maděru. Při prvním pokusu o opravu lepením se větší defekty dovedně skryly, nakonec však své místo našla duše nová.
Po návratu zřejmě došly veškeré domácí i na místě dokoupené zásoby, a tak děti po dvou dnech začaly skandovat: „My máme hlad“. Potraviny jako šunka, sýr či vysočina, o které při snídani nikdo nejevil zájem, najednou zmizely všechny, a to včetně chleba. Po svačině jsme vyrazili na poslední společný trénink s kolegy z Mariánských Lázní. Po vzájemné dohodě (borci obou týmů toho již mají opravdu dost) jsme trénink zaměřili na techniky na zemi. Jak jsme se nedávno dozvěděli, když se jednoho prvňáčka ptali, co dělají na judu, tak nácvik technik držení popsal slovy: „Strejdo, učíme se ležet“. Po tréninku jsme zbaštili kuřecí řízek s bramborem, a protože Zpívající fontána zahajuje sezonu až tento pátek, jdeme trénovat techniky na zemi.
Dnes nás čekal nejnáročnější den na organizaci časového sledu. Ráno před snídaní jsme stihli zabalit i naložit kola. Dále se naše přívěsu skupina rozdělila na turisty a úklidovou četu. Turisté vyrazili s Víťou, Ivanem a Martinem, kteří přivedli i mariánskolázeňské judisty a společně vyrazili do Miniaturparku Boheminium. Úklidová četa Karel, Karel a Pavel mezitím likvidovala kofoloou pohromu z nedělního grilování. Se skupinou turistů se setkali u dančí obory nedaleko vstupu do parku. Větší zájem než o daňky děti věnovaly skupině malých koziček, které jako kamzíci chodily po plotě vedlejší budovy.
V parku se děti vyzbrojily mapkou a na prohlídku se vydávaly samostatně. Všechny modely jsou umístěny v terénu modelovaném dle skutečnosti, v identickém měřítku (1:25) a s popisem místa, kde lze najít originál. Největší zájem budily modely s funkčními doplňky (Ještěd s lanovou dráhou, Lužná u Rakovníka s vlakem). U vstupu do parku je umístěn model rozhledny Panorama, kterou děti cestou na oběd ještě navštíví.
K obědu bude holandský řízek, po obědě se vracíme vlakem č. R 771, který má dle jízdního řádu na berounské nádraží dorazit v 17:16. Doufejme, že organizace časového sledu vyjde a děti odjezd vlaku opravdu stihnou. Jejich poslední dobrodružství tohoto soustředění bude jízda Pendolinem. Za sportovní a kulturní program na místě děkujeme animátorům z Judo-Budo-Clubu Mariánské Lázně, za zapůjčení dodávky a přívěsu kamarádům Petrovi a Milanovi.
Fotogalerii z akce stáhnete zde.
12. května se naši závodníci zúčastnili 2. ročníku Poháru juda Příbram. Účast a výsledky byly následující:
Fotografie z obou dní si můžete stáhnout zde.
U příležitosti tvorby strategického plánu rozvoje sportu města zjišťuje Městský úřad Králův Dvůr Vaše názory v oblasti sportu a sportovní infrastruktury města. Máte tak možnost se aktivně podílet na rozvoji a dalším směřování Vašeho města v oblasti sportovních a volnočasových aktivit. Dotazník je možné vyplnit také elektronicky. Odkaz naleznete na stránkách města Králův Dvůr. Čas potřebný k vyplnění tohoto dotazníku je cca 5 minut.